Svět na vás čeká – ukažte mu svůj potenciál

Rodíme se kompletní. Nazí na tento svět přijdeme a nazí z něj i odejdeme. Odneseme si s sebou jen to, co jsme zde zažili a co jsme se naučili. Nepromeškejme proto ani jediný okamžik, který máme k dispozici – život se má žít, nikoliv přežít. Máme omezený čas a záleží jen na nás, jak s ním naložíme.

Už v momentě vzniku nového života si s sebou neseme všechny potřebné informace k tomu, jak být šťastní. Představuji si to jako takový malý příruční kufřík, do kterého jsme si zabalili celou svou identitu: Naše jedinečné vlastnosti, dovednosti, tělesnou konstituci, předchozí zkušenosti, geny našich rodičů a také kouzelnou knihu, ve které je napsáno, kým se máme stát a čím máme obohatit svět. Toto všechno někde uvnitř sebe stále nosíme. Jako malí jsme s tím dokonale v souladu – procvičujeme obvykle záměrně nejvíce ty činnosti a dovednosti, které nás baví, protože nám byly dány. Projevujeme své vlastnosti, hledáme si podobné kamarády, máme svá vysněná povolání. Do určité chvíle jde vše dobře, hrajeme si, naplňuje nás to a jsme na světě rádi, protože můžeme být sami sebou.

Jenže pak se to obvykle nějak pokazí – začínáme zjišťovat, že okolí má jiné představy a že po nás chce, abychom se změnili. Rodina, škola, kolektiv a společnost nás začnou formovat k obrazu svému a my se jim obvykle moc snažíme vyhovět, aby nás přijali. Máme strach být odlišní, protože tolik potřebujeme jejich lásku… Postupně zapomínáme na ten kufřík, který jsme si s sebou přinesli i na to, že to, jací jsme, přesně odpovídá tomu, kým se máme stát a že to je záměr.

Začneme chtít být spíše jako ti druzí a svou přirozenost schováváme za různé masky. Časem už ani nevnímáme, kdy hrajeme nějakou roli a kdy jsme opravdu sami sebou, protože hrají všichni – lidský svět je jedno velké divadlo. Jenže pokaždé, když sebe sama popřeme, vznikají nám jizvy na duši. Čím více jich máme, tím více se vzdalujeme svému štěstí, uzavíráme svá srdce a často už pak jen plníme přání a žijeme životy druhých lidí.

Postupně zcela uvízneme v koloběhu každodenních událostí a přestaneme tvořit. Nevyužíváme-li svůj potenciál a popíráme-li sebe sama, začneme dostávat od života různé „výstrahy“, abychom si uvědomili, že jsme sešli ze správné cesty. Máte-li ve svém životě něco nevyhovujícího, zamyslete se, z jakého důvodu dostáváte „výstrahu“. Podněty přicházejí v podobě nemocí, nehod, vztahových problémů, úrazů a jiných nepříjemných komplikací – snaží se nás přimět k zamyšlení a ke změně. Pokud je ignorujeme, postupně zvyšují svou intenzitu, abychom je v určitý moment zkrátka už museli zaregistrovat.

Jestli se vám stalo, že jste na svůj kouzelný kufřík pod tíhou života zapomněli, nečekejte na žádnou další „výstrahu“ a zkuste do něj znovu alespoň trochu nahlédnout – stále je tam schovaný a čeká, až ho otevřete. Vzpomeňte si, co vás nejvíc baví, co vám jde, jaké máte výjimečné vlastnosti a co vás činí šťastnými. Hrajte si bezstarostně jako malé děti a nebojte se být sami sebou. Jakmile to uděláte, začnou vám ze života mizet problémy, protože už nebude potřeba žádných dalších „výstrah“ k návratu na správnou cestu.

Každý máme jiný životní úkol a to, že jsme odlišní, je správné – dohromady to do sebe totiž úžasně zapadá 🙂 Příroda je dokonalá. Vůbec nepotřebujete hromadit znalosti a informace z vnějšího světa ani není nutné někoho napodobovat – vše podstatné je totiž ukryto v tom malém kufříku – ve vašem srdci. Čeká tam na svou chvíli. Otevřete ho a ukažte světu, kdo opravdu jste a jaký je váš skutečný potenciál. A neodkládejte to, protože mnoho lidí čeká na to, co máte a umíte jen vy.