Všechno to tam je. Já vím, že to v hloubi duše cítíš stejně. Možnosti existují, příležitosti se nabízejí, výzvy přicházejí. Není to pohádka. Vstupují nám do životů skrze situace, lidi, události, informace, zážitky a pocity. To, po čem toužíme a co si přejeme, když nemůžeme v noci spát, se nám dennodenně objevuje před očima, bere nás to za ruku a táhne nás to správným směrem. My...
Ten nejcennější dar, který můžeme druhému člověku dát, je prostor BÝT. Slyšet jeho hudbu pod povrchem myšlení a slov. Naslouchat mu srdcem s cílem porozumět, nikoliv argumentovat. Vstupovat do společného prostoru bez očekávání, bez přípravy, beze strachu, s otevřenou myslí a s plnou, koncentrovanou pozorností. Dívat se každou buňkou svého těla z tisíce různých nezávislých perspektiv. Hluboce si uvědomovat sám sebe...
Být silný, samostatný a všechno zvládat sám je určitě skvělé. Někdy se nám ale pak v životě stane, že to, co jsme si (sami!) naložili, už nemůžeme unést. Jsme zavaleni starostmi, problémy a obavami. Nedostává se nám kapacity na klid, nadhled, trpělivost a na přijetí druhých takových, jací jsou. Stáváme se podrážděnými, nespokojenými, netrpělivými, zlostnými, agresivními a často pak také onemocníme. ...
V jeho vlasech zářilo slunce, s jeho tělem si pohrával jemný vánek a všude, kde se jeho nohy dotkly země, dral se ven nový život. Jeho krása nebyla z tohoto světa. Pohyboval se lehce a nenuceně, s klidem a s jiskřivou radostí. Kamkoliv vstoupil, přinesl s sebou zvonivý smích a nezapomenutelnou melodii, která zněla v srdcích těch, kdo ho potkali, už navěky. V jeho očích zářily hvězdy...
Tereza Hanusová