Když se procházíme krajinou našich snů, mohou vzniknout krásné věci. Jsou prodchnuty kouzlem, zázrakem a jsou nadčasové. Jak tvoříte? Recyklujete to, co už znáte, nebo otevíráte dveře novým, čerstvým nápadům a neotřelým pohledům na věc? Já si ráda v klidu sednu a píšu, nebo vnímám, co ke mně přichází z inspirace. Už jste to někdy zažili? Ten stav, kdy vůbec nepřemýšlíte...
Snila o tom, že potká muže svých snů. Udělala si o něm naprosto jasnou představu. Každý den na tom pracovala. Skoro už nedělala nic jiného. Tolik se snažila. Jenže… ono pořád nic. A tak se v ní pomalu rozhostil pocit, že je s ní něco špatně a že to musí honem napravit, aby Ho našla. Aby pro něj byla dost dobrá....
Možná, až se jednou zastavíš a zvedneš hlavu od svých starostí, problémů, stížností a dramat, tak zjistíš, že život na tebe čeká. Nestaví ti slavobránu, spíš se třpytí jako kapky rosy v ranním slunci. Zní jako předení kočky a na omak je jemný jako vyhřáté oblázky na pláži. Promlouvá k tobě šepotem větru, smíchem dětí, chutí jablek, modrou oblohou, vůní kávy, hromem...
Kdo mě znáte, tak víte, že mám velké sny, jasné vize a že pokud se pro něco v hloubi duše rozhodnu, tak mě nic nezastaví. Rok 2021 mě ale naučil, že abych mohla skutečně růst do své plné síly a jít v lehkosti dál, musím také něco obětovat. Konkrétně své staré já. To jsem věděla, ale když mě k tomu pak...
Kruh se uzavírá a cyklus se ukončuje. Aby něco mohlo začít, to staré potřebuje skončit. Vcházíme do této etapy společně. Společně tvoříme lidstvo. Společně tvoříme naši evoluci. Jsme hybatelé evoluce. Jsme tvůrci našich životů. Jsme mocné bytosti stojící plně ve své síle, které jednají v souladu s vyšším cílem a vědomě opouštějí všechno, co neslouží jejich nejvyššímu záměru. Vedeme druhé...
Cesty osudu jsou spletité. Osvětlují je lucerničky těch pocitů, kdy si připadáme jako doma. Víme jistě, kteří lidé, místa, zážitky, činnosti, situace nebo vzpomínky v nás zažehnou dobře známé vnitřní teplo domova. A k těm se vracíme, kdykoliv vychladneme a potřebujeme se znovu ohřát. Máme pocit bezpečí, klidu a jiskřivé radosti. Momenty, kdy se světem je všechno v pořádku, čas...
Vyvažuji světlo a temnotu, jsem přechodem mezi nimi ? JÁ JSEM Anděl i ďábelSvětlo i stínŽivot i smrtKrása i ošklivostDobro i zloSíla i jemnostŽena i mužZačátek i konecSmích i pláčŘád i chaosNebe i zeměOtázka i odpověďTeď i nikdyLáska i nenávistVšechno i nicPovrch i hloubkaNoc i denTeplo i chladKlid i napětíAkce i reakceLehkost i tíhaOdpor i přijetíTicho i křikRozum i citVzestup i pádŠtěstí i bolestAno i neČlověk i věčnostLaskavost i krutostPravda i ležPeklo i ráj. Cokoliv chceš ve mě vidět, to tam najdeš.Jsem tvé zrcadlo. Nemusíš mi věřit. Jen...
Dnes mám pro vás zamyšlení zkomponované z různých střípků mých „rozhovorů“ se světelnými bytostmi. Cítím, že chci říct toto: Lidé, prosím, nečekejme stále na něco a neptejme se donekonečna někoho/něčeho, co máme dělat, jak se zachovat a nespoléhejme pasivně na něčí podporu, názor, nebo rozhřešení. Nechtějme návody. To všechno jsou koncepty a iluze pramenící z omezení a nesvobody, kterou zažíváme zde na Zemi. Pocházejí...
Prosím, zapojte se do jednoduché výzvy. Pojďme společně změnou svého osobního postoje změnit dysfunkční společenská paradigmata a přerušit nekonečný cyklus nevědomí, bolesti a trápení. Pracujme na tom, abychom byli lepšími lidmi a veďme k tomu i naše děti. Budu ráda, když se nad následujícími řádky alespoň do hloubky zamyslíte a ještě raději, pokud se aktivně zapojíte: Všichni jsme lidé. Žádná lidská bytost nechce trpět....
Láska se ukrývá v maličkostech. V tašce s nákupem v kapce rosy v nesmělém komplimentu v kafi s rumem v pohlazení po vlasech v zamáčknuté slze v kompromisu v husí kůži v hořké čokoládě v odhaleném tajemství v radosti ze setkání ve snídani do postele v oblíbené písničce v pevném ne ve šluku z cigarety v obyčejných dnech v pohledu do očí...
Tereza Hanusová