Novoroční přání

Být silný, samostatný a všechno zvládat sám je určitě skvělé. Někdy se nám ale pak v životě stane, že to, co jsme si (sami!) naložili, už nemůžeme unést. Jsme zavaleni starostmi, problémy a obavami. Nedostává se nám kapacity na klid, nadhled, trpělivost a na přijetí druhých takových, jací jsou. Stáváme se podrážděnými, nespokojenými, netrpělivými, zlostnými, agresivními a často pak také onemocníme. 

Dobrá zpráva je, že ten těžký batoh plný starostí, pod kterým namáhavě klopýtáme, hrbíme se a nemůžeme díky tomu spokojeně žít, si můžeme sundat a odložit, kdykoliv budeme chtít. Stačí se k tomu rozhodnout a udělat to.

A pak se zase narovnat, zhluboka se nadechnout a začít úplně znova. S lehkostí a s úsměvem. Třeba už dnes, nebo na Nový rok. Žít tak, jak bychom opravdu chtěli. Podívat se na naše blízké i na lidi kolem nás novýma očima, jako kdybychom je viděli poprvé. Možná pak zjistíme, že je najednou vnímáme v úplně jiném světle a že mnoho jejich vlastností byla jenom naše vlastní projekce.

Někdy pro samé starosti a neustálý boj se životem nevnímáme, jak moc nás naši blízcí mají rádi. Odstrkujeme je, nemáme na ně čas, utíkáme před nimi a ubližujeme jim. A pak se tím trápíme. Odhánět od sebe ty, kdo nás mají rádi, je jednou z nejjistějších cest k sebedestrukci.

Domnívám se, že největší bolest nám v životě způsobuje to, že nedokážeme plně projevit lásku, kterou uvnitř cítíme a také ji nechceme plně přijmout. Máme strach hluboce milovat a zcela se odevzdat. Naše srdce jsou uzavřená, protože byla mnohokrát zraněná. Oddělujeme od toho, po čem hluboko uvnitř nejvíc toužíme. A proto nám stále něco chybí. 

Jedna z nejsilnějších lidských tužeb je být milován, bezpodmínečně akceptován. Když se cítíme milováni, prožíváme sami sebe jako cosi drahocenného. Můžeme spočinout v sobě samém. A náš život pak dostává úplně jinou kvalitu, protože jsme schopni dokázat i nemožné.  Umět toto lidem v naší přítomnosti dopřát je nejvyšší formou soucitu.

Rady obvykle nedávám, protože vedu lidi k tomu, aby se sami probudili do své vlastní pravdy. Ale pokud bych vám měla nějakou radu (nejen) do roku 2020 dát, tak by zněla takto: Projevujte lidem lásku tak často, jak to jen jde. Buďte vřelí. Nečekejte nic na oplátku. A pozorujte, co se s vaším životem stane.

Nehledejte zapalovač. Protože ta jiskra, kterou chcete v sobě zažehnout, jste vy.