Kreativita je nejvyšší forma svobody

Tvůrce ví, že za něj mluví jeho činy. Aktivně jedná a nepotřebuje argumentovat, vysvětlovat, polemizovat nebo obhajovat své postoje. Ví, že vše podstatné má už v sobě, že je mu to kdykoliv k dispozici a konstruktivně toho využívá. Je si vědom toho, že jeho život, vztahy a dílo, které za ním zůstává jsou jednoznačnou výpovědí o tom, kdo je.

Ví, že pokud žije v pravdě, nikdy nemůže udělat chybu. Nepotřebuje se nikomu zavděčit a neplýtvá časem ani energií na to, aby byl oblíbený u všech. Nemá strach a nenechá se nikým a ničím omezovat nebo manipulovat. Je svobodný, tvoří a jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bez ohledu na to, co říkají ostatní.

Kreativita není talent, ale životní postoj, způsob, jakým přistupujeme k řešení situací a ke světu obecně. Čím více tvoříme a žijeme v souladu s naším vnitřním nastavením, tím jsme spokojenější, klidnější a máme méně důvodů k negativitě a nemocem. A tím více se blížíme ke svobodě. To k nám logicky přivede lidi, partnery, kolegy a učitele, kteří to mají podobně. Společné tvoření přináší hluboké uspokojení, dává našemu životu smysl a odnáší napětí a nespokojenost.

Hluboko uvnitř si všichni přejeme zanechat po sobě nějaký odkaz, nesmazatelnou stopu v lidských dějinách. Předat něco svým dětem a dalším generacím. To, že pro to nic neděláme, nebo nevíme jak, či z nejrůznějších důvodů zkrátka nemůžeme, nás frustruje. Bojujeme s pocitem marnosti a nedostatečnosti. Závidíme druhým, užíráme se, chřadneme, netvoříme a život z nás postupně vyprchává. Až dokud si neuvědomíme, že všechny ty důvody k nespokojenosti jsou výsledkem našich vlastních rozhodnutí a nezačneme s tím aktivně něco dělat.

To, co hledáme, najdeme až když složíme zbraně. Když přestaneme stále něčemu vzdorovat, poddáme se, přijmeme i složité životní situace a naučíme se v nich objevovat příležitosti, podněty a inspiraci. Tvořit se dá jedině z klidu, z naprosté prázdnoty, v kontaktu s instinktem a s pokorou. Bez přípravy a představy. Z neznáma k nám přichází naše vnitřní, soukromá extáze. Nepřemýšlejme stále, nekalkulujme, nesnažme se, protože tím se od podstaty jen vzdalujeme. Zkrátka dělejme, to co chceme – tak, jak to uvnitř cítíme.

Při tvoření se zhmotňuje pravda. A pravda bydlí v srdci. Cítíme ji instinktivně. Opravdové nadšení, vášeň, zápal a vzrušení jsou evidentní. Mluví jazykem beze slov. Vnímáme je jako krásu. Vyživují tělo i duši. To je pravá podstata umění. Zářit ve své plné síle. Dopřát si zážitek. Méně myslet a více cítit. 

Slyšíte taky občas ten tichý hlásek, který uvnitř vás šeptá, že jste OK? Nezáleží na tom, za jak důmyslnou hradbou jste se schovali: Vrstva perfektního make-upu? Oblečení zakrývající tvary těla? Kila tuku, návykové látky, jídlo, pití, nikdy nekončící maraton aktivit, lež, výmluvy, funkce, rodina, děti, spousta práce nebo nemoc….? Určitě nastanou momenty, kdy ten hlas zaslechnete. Možná večer, když je klid a jdete spát. Třeba špatně spíte, protože máte obavu, že ztratíte kontrolu a bude vás to nutit přemýšlet nad životem, který žijete. Jenže ať chcete nebo ne, tak ten hlas má pravdu. Říká: „Ukaž, co máš“, ne: „Na to nemáš“.

Každý z nás má co dát. Nikdy není pozdě začít znovu a dělat to, co cítíme, že dělat máme. Protože pak se vždycky najde cesta, jak to v sobě objevit. Neřešme, jestli je to dobře nebo špatně, jak u toho vypadáme, nebo co řeknou ostatní a prostě to udělejme.

Všechnu tu energii a čas, kterou používáme, abychom se stali někým jiným, nebo abychom vyhověli druhým, raději využijme k tomu, abychom byli co nejvíc sami sebou. Nečekejme a pusťme se do díla. Nemůžeme žít životy druhých. Máme přeci ten svůj 🙂 Tak ať stojí za to!

Přišli jsme tvořit. Že nevíte, jak začít? Je to jednoduché: Kde je touha, tam je příležitost. Nikdo a nic nám nemůže zabránit udělat nebo vytvořit to, po čem toužíme, pokud to opravdu chceme.

Tvůrce moc dobře ví, že největší umění je stát se tou nejlepší verzí sebe sama. A k tomu má každý z nás vše potřebné již v momentě narození. Stačí to jen správně použít…

#justdoit #vyndejse

Foto Kevin V. Ton.