Nemůžeš změnit to, s čím se odmítáš konfrontovat

Za jednu z nejlepších forem meditace považuji konflikt. A to i přes to, že klidný, hluboký a tichý kontakt se sebou je nedílnou součástí mé každodenní osobní rutiny i práce.

Život mě naučil, že ty nejzásadnější změny se obvykle dějí v momentech prudkého diskomfortu, frustrace, strachu, vzteku, tlaku a agresivity – když nekompromisně vyplave napovrch to staré a my si jasně uvědomíme, že máme možnost volby. Ve skutečnosti se totiž neobáváme konfrontace, ale otevřené komunikace – protože při ní se věci ukazují tak, jak opravdu jsou a není kam se před tím schovat.

Konflikty nás učí, kdo jsme a co opravdu chceme. Pokud jsme schopni vystoupit ze všech pastí našeho ega, pak i ta nejprudší konfrontace bude ve svém důsledku láskyplná, životodárná, uzdravující a posilující.

Všechny šrámy a jizvy nás zocelí a nesou v sobě hluboká ponaučení. Časem zjistíme, že to není osobní. Uvědomíme si, že opravdová síla se rodí z klidu a pochopíme, že když si zachováme odstup a uvolníme se, tak jsme mnohem efektivnější. Pak se konečně dokážeme plně soustředit na cíl, který chceme zasáhnout, koncentrovat se, správně reagovat a zaktivovat náš plný potenciál.

P.S. Jedna věc je to vědět a druhá to opravdu dělat. Díky všem, kdo mi to trpělivě připomínají.