Na hranici času

Často se ptáte, kdy už konečně vydáme knihu Na hranici času, kterou píšeme s Vladimírem Ekartem. A my na to nemáme jasnou odpověď… Kniha si žije Na hranici času svým vlastním životem 🙂

Knihu určitě vydat chceme, ale že mnohá témata, která jsme napsali před rokem a více už dnes vidíme z úplně jiného úhlu pohledu. Rozhodli jsme se proto, že je zaktualizujeme a budeme vám je postupně představovat formou blogů a živých webinářů. A nakonec to všechno vydáme i knižně.

Máme pro vás úvodní kapitolu knihy, každý ze svého úhlu pohledu. Užijte si čtení!

TEREZA

Proč na hranici času?

Protože možná nastal ten správný čas si uvědomit, že vesmír nikam nespěchá. Jen je. Existuje bez jakýchkoliv hranic a neustále se rozpíná. A my, lidé, jsme jeho nedílnou součástí. Tak proč je svět, ve kterém žijeme, tak uspěchaný?

Protože jsme dovolili naší mysli, aby nás uvěznila v kleci chronologického času, čímž jsme se ocitli v realitě stresu, spěchu, nespokojenosti, strachu, napětí, agresivity a chátrání. Zapomněli jsme, že mysl máme proto, aby nám sloužila, nikoliv proto, aby nás omezovala. Neuvědomujeme si, že kdykoliv se dostaneme do stavu mentálního spěchu, tak ztrácíme správnou perspektivu.

Síla se rodí z klidu, vesmír nikam nespěchá a my máme vždy možnost volby.

Čas je jen jedna z možností, jak žít a nabývat zkušenosti. Je to koncept vytvořený naší myslí a egem. Hra spočívá v tom, uvědomit si, že můžeme z klece času kdykoliv vylézt a vydat se svobodně a bez obav objevovat i jiné dimenze. To nám umožní rozšířit perspektivy a pochopit, že to, co se nám často jeví jako nevysvětlitelný chaos, je ve skutečnosti dokonalý řád – jen ho zkrátka neumíme vidět celý.

Já neustále přecházím tenkou hranici mezi časem a bezčasím a dobře vím, že i tato hranice je jenom iluze vytvořená myslí. Existuje totiž jenom z pohledu času. Ve světě bez času nejsou žádná omezení. 

Udělala jsem si z toho zábavnou hru a z klece času utíkám často: Při hře s dětmi, při meditaci, v umění, při tvorbě, při své práci, při naslouchání a při hlubokém vnímání druhých – to vše se odehrává v prostoru, kde čas neexistuje. Všechno se tam zažívá najednou, je tam jenom spokojenost, naplnění, pravda, radost, klid, řád, sounáležitost a nekonečné množství možností. Pobývat v takovém světě, kde méně myslíme a více cítíme, je blahodárné. Je to vyživující pro tělo i duši.

Žijeme ale ve hmotném světě a tak jenom tvořit, hrát si, naslouchat a cítit a být tady a teď často nestačí. Úspěšná aplikace čehokoliv do praxe vyžaduje i schopnost umět dobře existovat v čase a ve hmotě. Třeba proto, abychom to, co ve světě mimo čas vytvoříme, mohli zase v ten správný čas představit a efektivně předat ostatním.

Zdá se vám to složité? Není. Ve skutečnosti je to úplně jednoduché: Čím lépe se cítíme, tím lepší děláme rozhodnutí a tím lépe se nám žije. Rozhodující je náš vnitřní stav. A obvykle je nám dobře ve chvílích, kdy moc nepřemýšlíme. Tak neberme život tak vážně! Vylezme občas z hlavy, hrajme si a objevujme, nebojme se jít dál. Nedovolme už naší mysli, aby nás věznila a vydejme se bez obav i tam, kam nedosáhne. Dopřejme si nové, nečekané a nevšední zážitky.

Zkuste to jako já: Když potřebuji, tak čas jednoduše zruším a jindy se v něm zase objevím. Používám ho, jak potřebuji – stejně jako svou mysl a tělo. Jsem si plně vědoma toho, že jsou to omezující faktory, ale zároveň vím, že jen díky nim můžu získávat cenné zkušenosti.

Zbytečně se nelimitujme. Vesmír nemá žádné hranice a nikam nespěchá. Limity a stres existují jen v naší mysli. Můžeme se rozhodnout je překonat, pokud chceme.

Život za hranicí času a mysli je nejspíš to, co všichni podvědomě hledáme. Protože ve chvílích uvolnění a pohody přestáváme trpět a máme k dispozici všechno, po čem toužíme. A taky tolik nepodléháme zkáze 🙂

Evoluce nás přirozeně směřuje od pouhého přežívání a zmítání se v okolnostech směrem k vědomému Umění žít… Tak se tam společně vydejme!

VLÁĎA

Co je pro mě „Na hranici času“?

Když se na to podívám z více úhlů, tak jeden z těch úplně nejzásadnějších je asi to, jak naše vnímání času souvisí s úplně vším, co nazýváme naší realitou. Čas sám o sobě je velmi zajímavý fenomén. Používáme ho denně a přesto ho každý vnímáme úplně jinak. Souvisí to s naší představou jak chceme prožít náš život, s věcmi které si myslíme, že potřebujeme udělat a které jsou pro nás více nebo méně podstatné.

Souvisí to s naší schopností se uvolnit a nebo být permanentně ve stresu. Čas na mě působí jako malý neviditelný tunel uprostřed obrovského prostoru, kde jsou všechny možnosti a který definuje, kým v tom našem malém výseku reality budeme a jaké zážitky si dovolíme realizovat a prožít.

Na Hranici času je pro mě tedy schopnost vnímat naší realitu z minimálně dvou perspektiv. Jedna je lineární rovina a část. Kde věci skládáme za sebou tak, aby vyhovovali naší logice a druhá perspektiva je nelineární, mnoharozměrná podstata naší existence, kterou můžeme zažívat, ale ne organizovat.

A právě umění stát na této jemné hranici pomyslných dvou světů je naše schopnost být zároveň pozorovatelem na jedné straně a tvůrcem na druhé straně. Vyžaduje to určitý cvik se udržet právě na této hranici, ale výsledek je nádherný a vyživující. Umožňuje nám využívat významným způsobem svůj opravdový potenciál, tvořit z prostoru, který je nabitý možnostmi a prožívat život, který je velmi rozmanitý a krásný.

Na hranici času je pro mě také moje schopnost nestíhat některá setkání, protože jsem se zapomněl v části nějakého projektu a zapomněl úplně sledovat hodiny, kterých okolo sebe obvykle moc nemám :).

Na hranici času je také knížka, kterou píšeme s Terezou Hanusovou a která si žije také svůj vlastní život bez ohledu na to jak hodně chceme, aby měla nějaký dohodnutý termín. Je to o zamyšleních nad obyčejnými i neobvyklými věcmi v našem každodenním životě. Je to pohled nás dvou na věci kolem nás a situace, které nás zajímají.

Jedna z věcí, kterou bych rád zmínil hned na začátku je: pojďme si na chvíli zkusit představit, že čas je jen naše rozhodnutí. A že můžeme být takzvaně „Timless – bez času“. Zkusme si představit, že se můžeme ponořit do něčeho, co nás opravdu baví a naplňuje a zapomenout na hranice, které si často dáváme jen sami. Pojďme být bezčasoví, ale vnímaví k tomu co se děje, když se na chvíli dokážeme zastavit a jen tak být.

V ten moment to totiž začíná být opravdu zajímavé…

Více informací o knize Na hranici času najdete zde na Facebooku.